Před pár lety vypadala moje pracovna jako hadí doupě. Kabely od monitoru, nabíječek, tiskárny a externích disků se proplétaly všude. Každé ráno jsem trávil pět minut rozmotáváním myši. Manželka říkala, že to vypadá, jako kdyby tu bydlel technik z devadesátek. Smál jsem se, ale uvnitř mě to štvalo. Když jsem hledal řešení, narazil jsem na stránku https://vzakulisicz.com, kde mi došlo, že moje představa „pořádného řádu” byla iluze.
První pokus: levné spirály a samolepky
Koupil jsem balení stahovacích pásků v akci. Za deset minut jsem všechny kabely svázal do pevných uzlů. Vypadalo to úhledně asi tak tři dny. Pak jsem potřeboval vyměnit monitor. Rozvázat ty uzly? Zapomeňte. Jednu pásku jsem musel odstřihnout. Pak další. Nakonec jsem měl na stole hromadu plastových drátků a kabely volné jako předtím.
Problém není v počtu kabelů, ale v myšlení
Myslel jsem, že řeším hardware – kolik kabelů mám a jak je uspořádat. Pravda byla jinde: já sám jsem byl překážkou. Kupoval jsem nové nabíječky pro každé zařízení zvlášť místo jedné univerzální. Měl jsem staré kabely od telefonů, které už roky nefungovaly, ale ležely tam „jen tak”. Zabíraly místo a vytvářely zmatek.
Tři měsíce bez jediného zamotaného kabelu
Pak přišel obrat. Místo pásků jsem koupil suchý zip ve velkém balení – nastříhat na míru je otázka minut. Každý kabel dostal vlastní štítek s názvem zařízení (psacím strojem, ne propiskou). A hlavně: všechna stará elektronická haraburdí šla do kontejneru na elektroodpad i s kabely. Zbylo mi pět aktivních kabelů místo původních patnácti.
Cena za klid: kolik stojí pořádek?
Lidé si myslí, že pořádná správa kabelů vyjde na tisíce korun za speciální lišty nebo drahé držáky. Není to pravda. Já utratil asi čtyři sta korun – za suché zipy (90 Kč), štítkovač s páskou (200 Kč) a malou dřevěnou bedýnku od babičky na uskladnění zbytkových adaptérů (zadara). Žádné lišty pod stůl, žádné plastové tubusy.
Co mi to přineslo v praxi
- Ráno usednu ke stolu a rovnou začnu psát – nemusím nic hledat ani narovnávat.
- Při přesunu pracovny do jiného pokoje (kvůli malování) stačilo deset minut odpojit vše a tři hodiny zpátky zapojit (vsuvka: první zabalený monitor – omylem obrácený porty).
- Snižila se poruchovost: přestaly se ohýbat koncovky microUSB u myši.
- A nejdůležitější věc: přestal jsem o tom přemýšlet vůbec – prostor pro kreativitu místo technického stresu.
Co raději dělat nebudu
Každému prodavači v hornbachu doporučuju jeden trik: kupujte kabely raději delší než kratší – nikdy nevíte, kde budete muset posunout stůl o dvacet centimetrů doprava a krátký kabel už nedosáhne do zásuvky pod deskou. A osobně nenávidím ty plastové spirálové návleky na holé dráty; lámou se při každém druhém pohybu myší.
Aktuality ze života organizovaného digital native
Letos jsem si pořídil vertikální dock pro notebook – zabírá méně místa než horizontální poloha – ale zvedl celkový tok vzduchu pod stolem natolik, že se mi tam lépe větrají nohy v létě bez ponožek (děsivě upřímný detail). Stačí jedna zásuvková lišta s vypínačem na nohu vedle židle a celý stůl během dvou sekund odpojím od sítě přes noc – šetří se tím energie i životnost transformátorů myslím podle pocitu byla o šest procent vyšší vloni podle appky menu Leaf.
(Tento článek vyšel jako tip pro menší živnostníky od reálného člověka s oprýskaným lakem na stole a jedním utrženým USB portem.)